Postřehy z exkurze do Budapešti 30.9. – 4.10.2013

Nabulený (v řeči ostravského pana řidiče) autobus vyrazil se studenty středních škol do Maďarska. Jeli jsme tam za účelem zboření mýtů o tom, že je to země papriky a klobás. Ale tuto domněnku se nám nepodařilo vyvrátit.

Ostravsky si nezahákáte, brněnsky nepokecáte, protože Maďaři nemluví jinak než svým rodným jazykem. Na angličtinu a němčinu příliš nespoléhejte, je totiž se silným přízvukem. A aby si Maďaři připadali jako boháči, přidali si ke všem cenám nulu navíc, takže jsme měli peněženky nezvykle nacpané k prasknutí.

Navštívili jsme některé pamětihodnosti Budapeště, např. parlament či židovské muzeum, které nás zaujaly netypickou architekturou, s níž se na území České republiky nesetkáte. Shledali jsme však některé společné znaky, jako děravé silnice nebo hlučnou stavbu, která hyzdila panorama neogotické budovy parlamentu a zanechala prachovou stopu na našich botách.

Mezi naše největší zážitky patřila lanovka, která příjemně zpestřovala muzejní maraton. Poté, co jsme se do ní napáskovali, jsme vyjeli na budínský hrad, jenž nám ukázal metropoli zcela odhalenou. Díky večerní poznávací plavbě lodí jsme okusili i náznak Budapeště, jež se halila závojem noci. Litujeme pouze, že jsme nevyčkali do setmění, protože noční Budapešť patří k nejkrásněji osvětleným městům Evropy.

Další den jsme se z maďarského snu probudili do chladného rána a těšíce se na domácí pohodlí jsme vyrazili směr Brno. Budapešť je krásná, ale doma je doma.

Studenti Gymnázia Matyáše Lercha, Brno